Co stihnout ve třetím trimestru

Jednou jsem takhle seděla na gauči a hledala jsem na pinterestu inspiraci. Protože internet ví všechno, včetně toho, že jsem těhotná, už nějakou dobu mi to nabízí články ohledně tehotenství.

Narazila jsem na článek, který měl v sobě seznam věcí a úkonů, co stihnout během třetího trimestru, když se člověk připravuje na dítě. Některé byly praktické, to určitě, nějaká organizace a úklid domácnosti, dokupování věcí, praní, atd.

Po praktických radách však list začal být spíš o tom, co by mamka měla ještě zkusit stihnout udělat pro sebe. Např.

• Přečti si knihu
• Jděte s manželem na rande
• Zajdi si na pedikúru
• Zajdi si na manikúru
• Zajdi si na masáž
• Bež na koncert nebo do divadla, do kina
• Jdi s kamarádkou na kafe
• Dej si koupel
• Koukej na filmy
• Zajeť si na dovolenou

a tak podobně. Všechny tyhle věci jsou super, co si budeme namlouvat. V kině jsem byla v sobotu. Z dovolené jsem se vrátila ve středu. Jenže ne proto, abych si odškrtla nějaký seznam. Můj problém s tímhle seznam je v tom, že ve mě vzbuzuje pocit, jak kdyby měl můj život s narozením dítěte skončit.

Samozřejmě si uvědomuju, že ještě žádné dítě nemám, že je to síla a velká změna a chvíli bude trvat, než si člověk najde nový normál. Ale odmítám se na to dívat tak, že všechno to, co teď dělám, bude muset jít úplně stranou. Na několik let. Už tak mám, vzhledem ke své zdravotní minulosti, strach z poporodní deprese. No, kdybych to brala tak, že musím stihnout všechny tyhle věci rychle ještě jednou, protože můj život se změní k nepoznání do té míry, že na mě a mé zájmy nezbyde absolutně žádný čas, tak si na ni založím už teď.

Na mani-pedi nepůjdu, protože na ni nechodím nikdy. Stejně tak je v pohodě, pokud si nepřečtete knížku, když vás nebaví číst, nebo nepůjdete do divadla, protože vám to nic neříká. A pokud se naskytne dobrá příležitost někam jít, tak půjdu. Ale proto, že bych šla tak jak tak, ne proto, že jsem v 7. měsíci a za chvíli už budu sedět jen doma.

A chci se do budoucnosti dívat s nadějí, že až se věci trochu urovnají, budu si moc dál číst knížky, i když jich třeba bude méně během roku a půlka z nich bude o zvířátkách na farmě. A že malou dám do kočárku, nebo ji nechám doma s manželem a na kafe s kamarádkou si zajdu. Nebo že půjdem i s malou třeba do Biooka na Baby Bio. Prostě odmítám se na porod dívat jako na bod zlomu, po kterém jako bych já, jako osoba přestala na x let existovat.

Klidně nechte komentáře, jak jste to po porodu měly vy, nebo jak se ohledně mateřství cítíte, pokud čekáte první! Nebo nechejte koment nebo zprávu na Instagramu!