Docela Fit Máma

Těhotná v době covidové

Jeden z důsledků korony je nemožnost profesionálních fotek, ať už těhotenských, tak pak novorozeneckých. Tak si člověk musí vystačit sám.

Když jsem si v srpnu dělala těhotenský test, který vyšel pozitivně, spousta věcí nešla úplně hladce. Bylo by to na delší příběh, ale nejdřív jsem si myslela, že spontánně potratím. Potom jsme se stěhovali přes oceán, se vším všudy, včetně psa. Potom jsme přes dva týdny přežívali jako squatteři v bytě, který měl být obyvatelný, ale nebyl. Pak se věci uklidnily. A ani mě nenapadlo, že bych rodila za pandemie.

Vzhledem k mojí práci se pro mě od vyhlášení nouzového stavu v rámci dennodenní rutiny moc nezměnilo. Navíc jsem se v únoru začala na příchod miminka různě připravovat a netušila jsem, že se připravuju i na to, co přichází zvenčí. Na doporučení některých blogů jsem každý týden koupila buď toaleťák, nebo papírové utěrky. Začala jsem zkoušet TESCO online. Objednávala po jedné, dvou plechovkách fazolí…všechno v rámci přípravy na šestinedělí.

První výraznější omezení pro mě bylo, když jsem musela přestat chodit do posilovny. Hrozně dlouho jsem se rozhodovala, jestli zmrazit členství v březnu, nebo až v dubnu. Nakonec jsem si říkala, že je mi dobře a risknu to. V březnu pak přišla korona, ještě navíc od sportujících lidí. I přes protesty jsem věděla, že je rozumnější se zrovna posilovně vyhnout. A stejně se pak 13.3. zavřela.

Moje nevědomky poslední hurá v posilce. Ověřovala jsem, jestli se mi daří držet to, že jsem nechtěla zezadu vypadat těhotně 😀

Máme psa, takže ven mám pořád důvod chodit. Taky jsem se ze začátku nabízela, když se něco potřebovalo z pekárny nebo z DMka. Jenže jak šel čas, covid se začal šířit, a všechno najednou začalo být nějak strašidelnější. Ze začátku jsme s Jeremym rozhodně nebyli hloupí, ale určitě jsme nepanikařili. Jak se termín porodu přibližuje, já mám ale čím dál tím větší problém zachovávat klid.

Ono totiž vypadá, že to je jako spirála mířící směrem dolů. Nejdřív jsme věděli, že Jeremy nesmí být pozitivní, aby mohl do porodnice. Pak přišel zákaz podpůrných osob k porodu. Pak některé porodnice začaly testovat a zavádět další opatření. Do toho se na mě ze všech koutů valilo, jak se do porodnic vrací porodnické násilí v důsledku nepřítomnosti podpůrných osob. V jeden den jsem se vrátila z kontroly a dvě hodiny jsem měla žaludeční nervózu a zvýšený tlak. Další den jsem si dala pauzu od veškerých zpráv a sociálních sítí.

Čím dál tím víc mě stresovalo, že takhle blízko porodu se vážně nechci nakazit. A cítila jsem se jako blázen, když se převlíkám v chodbě a snažím se dezinfikovat cokoliv, co příjde zvenku. A někdy mě štve, že nemůžem být fakt jenom doma.

A pak se musím trochu mentálně profackat. Když nepůjdu ven se psem, bude mi hůř mentálně i fyzicky. Nehledě na to, že zrovna v parku, kde si člověk může držet distanc, je to relativně bezpečné. A také nemůžu kontrolovat úplně všechno. Prostě to nejde. Takže se snažím zhluboka dýchat, dělat to, co pod kontrolou mám (dál dezinfikuju), ale taky se nesoustředit na to, co všechno se může stát.

Bohužel, co je na tomto období nejtěžší je to, že psychika je pro těhotnou a hlavně pak pro rodičku (nemluvě o prvorodičce) hrozně důležitá. Jsou různé studie, které poukazují na to, že když je žena mentálně v pohodě, má daleko větší pravděpodobnost nekomplikovaného porodu. A řekla bych, že největší výzva pro nás, těhotné a rodičky, je zkusit se mermomocí pozitivně naladit, vydýchat to, pustit to z vlastních rukou.

Jaké používám strategie já:

zastavit se, zkusit na nic nemyslet a jen dýchat
dělat poslední přípravy pro miminko
péct a vařit, ať už na obalení nervů hned, nebo na zamražení
koukat na videa s oblíbenou dulou o přípravě nejen na porod, ale i na šestinedělí
vizualizovat si moment, kdy se malá narodí a tohle všechno bude jedno
aktivně si říkat, že můj porod bude pozitivní zkušenost, ať už půjde jakkoliv
hledat povzbudivé verše v Bibli (to by samozřejmě mohly být i jiné afirmace)
modlit se
cvičit, ať už doma, nebo jít na procházku

Povzbuzující kartička pro teď i do porodnice.

Snad to jsou aspoň nějaké tipy, jak tohle ve zdraví, a to i tom mentálním, přežít.

Máte nějaké jiné tipy? Napiště je do komentáře!

Malta – ideální destinace pro těhotné (vol. 1)

Věděli jste, že Malta je souostroví a nejen jeden ostrov?

Nevím, jak je to tady v Česku, ale v Americe se v posledních letech hrozně rozmohl trend tzv. babymoonu. Jeremy to slovo odmítá používat, protože to prý nedává žádný smysl. Je to převzaté z “honeymoon”, což jsou líbánky a jedná se o poslední dovolenou před příchodem miminka na svět.

I my jsme se rozhodli jet na dovolenou, ale ne proto, že je to trendy, ale proto, že rádi cestujeme, víme, že se nám změní v následucjícíh měsících život (jen ještě úplně nevíme jak), a navíc jsme minulý rok vůbec na dovolené nebyli.

Hledala jsem destinace a měla jsem několika dilemat. Nejsme ten typ, co jede někde do střediska a válí se týden na střídačku na pláži a u bazénu. Naše poslední dovolená byla měsíční cesta po Jižní Americe s 36l batohy. Rádi poznáváme a minuleme přírodu a to obzvláště hory.

Z naší poslední dovolené. Tohle je v Bolívii.

Takže jsem zapojila vylučovací metodu. Nechtěla jsem strávit půlku dovolené v letadle nebo na cestě. Taky jsem nechtěla úplně šokovat mé tělo změnou teplot, ale zároveň jsem chtěla někde, kde je teplejc než v únoru v Praze. Jelikož jsme stále nevyhráli ve sportce, taky to muselo být finančně dostupné (možná to bude tím, že nesázíme). Nejdřív jsem se zasekla na Azorech. Hrozně se tam chci podívat. Pak jsem trochu slevila a zvolila Madeiru.

A pak jsem koukla jen tak za zajímavosti na letenky na Maltu a bylo rozhodnuto. Problémem s Madeirou byly dva – špatná dostupnost letiště (museli bychom na Moravu a pak do Vídně a zpět, plus dlouhé přestupy na letišti) a to, že jsem nevěděla, jak budu snášet těhotenství ve 30. týdnu. Kdybych začala mít nějaké problémy, nebo prostě už na tom nebyla nijak extra dobře, hrozně by mě štvalo být na krásném místě bez toho, aniž bych si ho mohla pořádně užít a prozkoumat (jsou to hlavně hory). Malta nebyla nikdy žádná priorita, ale jednou jsme se tam podívat chtěli a risk, že bych neviděla všechno mi až tak úplně nevadil. Navíc terén není tak náročný a dost se toho dá vidět i bez zdolávání kopců a hor. Nehledě na to, že tam WizzAir lítá z Katovic přímo a Katovice jsou jen hoďku a půl cesty od taťky, kde jsme nechávali psa.

Murtaugh užívající si svou vlastní dovolenou u “dědy”

Navíc lety byly dvakrát týdně a krásně vycházely na běžnou týdenní dovolenou. Nakonec jsme se tedy rozhodli pro Maltu. A nelitujeme toho ani trochu! Samozřejmě se těším, až se jednou podívám na Madeiru a na Azory, ale to může počkat, až budu vědět, že si můžu užít všechny vycházky a co se Azorů týče objet více ostrovů a nemít pocit, že mi něco uchází.

Malta byla ideálem z několika důvodů, nehledě na to, že to je fakt moc pěkné místo. Tak o tom, co jsme dělali a proč to bylo super příště v druhém díle!

Byli jste na Maltě? Líbilo se? Nebo jsme byli někdě jinde na “babymoonu”? (Já souhlasím, že to nedává smysl, ale honeymoon přece taky ne. Nehledě na to, že se mi nechce furt vypisovat “poslední dovolená před tím, že se narodí dítě” :D)

Co stihnout ve třetím trimestru

Jednou jsem takhle seděla na gauči a hledala jsem na pinterestu inspiraci. Protože internet ví všechno, včetně toho, že jsem těhotná, už nějakou dobu mi to nabízí články ohledně tehotenství.

Narazila jsem na článek, který měl v sobě seznam věcí a úkonů, co stihnout během třetího trimestru, když se člověk připravuje na dítě. Některé byly praktické, to určitě, nějaká organizace a úklid domácnosti, dokupování věcí, praní, atd.

Po praktických radách však list začal být spíš o tom, co by mamka měla ještě zkusit stihnout udělat pro sebe. Např.

Přečti si knihu
Jděte s manželem na rande
Zajdi si na pedikúru
Zajdi si na manikúru
Zajdi si na masáž
Bež na koncert nebo do divadla, do kina
Jdi s kamarádkou na kafe
Dej si koupel
Koukej na filmy
Zajeť si na dovolenou

a tak podobně. Všechny tyhle věci jsou super, co si budeme namlouvat. V kině jsem byla v sobotu. Z dovolené jsem se vrátila ve středu. Jenže ne proto, abych si odškrtla nějaký seznam. Můj problém s tímhle seznam je v tom, že ve mě vzbuzuje pocit, jak kdyby měl můj život s narozením dítěte skončit.

Samozřejmě si uvědomuju, že ještě žádné dítě nemám, že je to síla a velká změna a chvíli bude trvat, než si člověk najde nový normál. Ale odmítám se na to dívat tak, že všechno to, co teď dělám, bude muset jít úplně stranou. Na několik let. Už tak mám, vzhledem ke své zdravotní minulosti, strach z poporodní deprese. No, kdybych to brala tak, že musím stihnout všechny tyhle věci rychle ještě jednou, protože můj život se změní k nepoznání do té míry, že na mě a mé zájmy nezbyde absolutně žádný čas, tak si na ni založím už teď.

Na mani-pedi nepůjdu, protože na ni nechodím nikdy. Stejně tak je v pohodě, pokud si nepřečtete knížku, když vás nebaví číst, nebo nepůjdete do divadla, protože vám to nic neříká. A pokud se naskytne dobrá příležitost někam jít, tak půjdu. Ale proto, že bych šla tak jak tak, ne proto, že jsem v 7. měsíci a za chvíli už budu sedět jen doma.

Nejspíš na pár let naposled, co jíme zmrzlinu.

A chci se do budoucnosti dívat s nadějí, že až se věci trochu urovnají, budu si moc dál číst knížky, i když jich třeba bude méně během roku a půlka z nich bude o zvířátkách na farmě. A že malou dám do kočárku, nebo ji nechám doma s manželem a na kafe s kamarádkou si zajdu. Nebo že půjdem i s malou třeba do Biooka na Baby Bio. Prostě odmítám se na porod dívat jako na bod zlomu, po kterém jako bych já, jako osoba přestala na x let existovat.

Klidně nechte komentáře, jak jste to po porodu měly vy, nebo jak se ohledně mateřství cítíte, pokud čekáte první! Nebo nechejte koment nebo zprávu na Instagramu!

Share this:

Share this:

Share this: